Mnoho z nás si myslí, že komunikace je pouze mluvené slovo či psaní si navzájem.
Jak komunikují vlci?
Vlci používají pro komunikaci mezi sebou své tělo. Ve vlčí smečce existují přesná pravidla, obdivuhodná komunikace a obrovská sehranost jednotlivých členů např. při lovu.
V čele je pár Alfa. Termín Alfa je velmi zavádějící. Vznikl kvůli popisu zvířat v zajetí. Alfa zvířata ve volné přírodě však ne vždy vedou hon, ne vždy jdou první ve stopách kořisti a ne vždy první hodují po úspěšném lovu. Dokonce alfou může být zvíře jen v určitou dobu a za určitých podmínek a příčin. Je však potřebné poznamenat, že alfa má úctu ostatních vlků ve smečce.
Samice Alfa je přímo podřízená samci Alfa. Ve smečce je dvojí hierarchie. Mezi samicemi a mezi samci. Samice Alfa si hlídá své podřízené samice a samec Alfa věnuje pozornost ostatním samcům. Samozřejmě existují ještě další vztahy mezi ostatními jedinci navzájem, z kterých lze vypozorovat, kdo je v jaké pozici, zda-li spolu ten či onen jedinec "sympatizují" či se raději navzájem vyhnou, atd.
Kdo může ohrozit postavení ve smečce jsou jedinci Beta, kteří následují hned po Alfě.
Ostatní členové bývají obvykle již odrostlejší mláďata či další dospělí jedinci, často nějak geneticky příbuzní. Jedinci, kteří jsou postaveni ve smečce velmi nízko (tzv. jedinci omega) jsou často nuceni společenství opustit. Samotný vlk si pak může opět najít stejně osamělého druha/družku a vzniká nový základ pro smečku.
Samcem Alfa je obvykle nejstarší, nejmohutnější, největší a z pohledu vlků "nejchytřejší" jedinec. Obvykle je také jediným ve smečce, kdo plodí potomstvo.
Při dorozumívání je u vlků velmi rozhodující poloha celého těla.
Dominantní jedinec má srst na hřbetě naježenou, ocas vztyčený a celkově se "dělá" větším. Uši jsou při střetu směřovány dopředu, obvykle vrčí, má tzv. zkrabatělé a ohrnuté pysky, vyceněné zuby a dívá se přímo na svého protivníka. Oproti tomu jedinec submisivní neboli podřízený se celkově snaží "udělat" menším, vyhýbá se upřenému pohledu - dívá se jinam, obvykle má mírně skloněnou hlavu s pohledem směřujícím někam k zemi, jeho uši jsou mírně až úplně stažené dozadu k hlavě, ocas visí dolů či je úplně stažený pod břicho, pysky jsou protažené, jakoby se usmíval a nejsou vidět vyceněné zuby. Takovýto jedinec často při střetu pomlaskává a opatrně vytahuje a zatahuje jazyk, jakoby se olizoval. Toto patří mezi uklidňující gesto.
Podřízený jedinec vítá Alfu tím, že jí jemně olizuje pysky a čumák. Tomuto říkáme "aktivní submise".
Naopak, někdy mohou nastat situace, kdy podřízený jedinec nedává dostatečně najevo svou podřízenost a tak si jí Alfa vynutí. Často si při tom submisivní jedinec lehá na záda, odhaluje své břicho a někdy se i pomočí. Hovoříme o "pasívní submisi". Alfa toto akceptuje a tímto střet většinou končí, neboť jedinec tím jasně dává najevo svoji podřízenost a více Alfu nezajímá. Smečka musí přežít. A k tomu je třeba každý její člen. Vlci nemají vůbec potřebu řešit jednotlivé situace ve smečce bojem. Jde pouze o jakési "ověřování" pozic a vše se obchází většinou bez boje, pomocí jakési ritualizace. Vlci spolu komunikují obvykle v klidu bez skutečných konfliktů. Neshody by narušovaly psychiku jedinců uvnitř smečky, která jinak musí fungovat jako celek. Vlci se navzájem potřebují při lovu, zabíjení kořisti, krmení, starání se o mladé a obraně teritoria před jinou smečkou. Ztráta jakéhokoli jejího člena smečku oslabuje, snižuje její obranyschopnost a možnost úspěchu při lovu.
Ve smečce může docházet v určitých případech k narušení hierarchie a tím pádem k častějším vyhrocujícím situacím. Může to být v důsledku zabití či úhynu Alfy nebo během období páření, kdy je ve smečce více napjatosti a agresivity. David L. Mech z vlastních zkušeností popisuje, že není pravidlem, aby vůdce Alfa byl vždy v popředí, vedl smečku na lov, první útočil, první se nasytil, jak si každý myslí, neboť se to v odborných knihách většinou píše. Podotýká, že vše záleží na situaci a co jednotliví členové smečky právě dělají.
|
|
Rovněž uvnitř smečky panuje přísné pravidlo týkající se mláďat. Dospělý jedinec mládě nenapadá!
Teritoriem zvířat rozumíme oblast nebo území, ve kterém se zvířata pohybují a žijí současně s jinými druhy. Vlci jsou zřídkakdy přátelští k vlkům z jiné smečky, s nimiž nejsou nijak příbuzní. Svá teritoria si značí močí a výkaly. Takto označené hranice jsou dostatečnou informací pro ostatní smečky či vlky "samotáře", která říká: "Pozor, tady jsme my!" Hranice jednotlivých teritorií se mohou také navzájem překrývat. V těchto případech je vidět, že si smečky od sebe přesto udržují dostatečně velkou a bezpečnou vzdálenost. To, že smečka zaujímá obrovské území je často známkou toho, že daná oblast nemá dostatek potravy pro vlky nebo že zvěř migruje.
|
Vlci se dorozumívají i na dálku, aniž se vidí.
Vytí patří mezi další typický komunikační prostředek, kterým se mezi sebou vlci dorozumívají. Vlci při vytí obvykle stojí. Většinou vyjí před lovem, kdy se svolávají, také vyjí často brzy ráno nebo navečer a taktéž na hranicích svých teritorií ale i uvnitř, kdy dávají druhým najevo, kde se nacházejí. Obvykle vyje více vlků najednou, stojících blízko sebe. Jeden začne, druzí se přidají.
Dalšími hlasovými projevy jsou u vlků kňučení, jakési pískání, které často lidské ucho ani nepostřehne, vrčení a "pološtěk".
Kňučí obvykle submisivní jedinec při vítání a mláďata. Zvuk, který zní jako pískání a je často pouhým lidským uchem velmi zřídka zaznamenán obvykle vydávají vlčice, když lákají mláďata např. zpět do nory nebo prostě k sobě. Stane se také, že vlčice "zapíská", když si očichává místo, které označkoval vlk, s nímž má dobré vztahy. Pokud vlk vrčí, je to většinou před útokem, napadením či hrozbě. "Pološtěk" je často signálem varovným nebo komunikačním prostředkem při hře. Není to však typický štěkot, který známe u psů. Vlci, kteří měli možnost se během zajetí seznámit se psím štěkotem, "štěkali" mnohem častěji než vlci chovaní v zajetí bez psů.
Na uvítanou vlci vrtí navzájem ocasy. Mají přitom lehce pootevřenou tlamu a k hlavě přiložené uši. I dospělí jedinci, stejně jako vlčata si často mezi sebou hrají.
Hra je také projevem vzájemné komunikace.
