|
Všichni savci na světě, kteří dnes existují, vznikli z malého hmyzožravého zvířátka, vypadajícího jako potkan, který se vyvinul někdy před 200 milióny lety v hlubokých pralesích. Na konci doby dinosaurů, před 65-ti milióny lety se tato zvířátka mnohem více vyvinula. Samotný řád šelem-masožravců vznikal někdy před 60-ti milióny lety.
 Patřil sem Creodont - malý masožravý živočich. Vznikala první "forma" základu šelem zvaná Miacis, který se objevuje zhruba před 60-ti milióny lety. Z něho vznikalo mnoho zvířat. Miacis měl schopnost zatahovat drápy a dokázal lézt po stromech jako kočky. Vyhynul zhruba před 20-ti milióny lety. V období zhruba někdy před 35-ti milióny lety se objevoval na Zemi Hesperocyon. Byl veliký asi jako menší liška a je nejstarším druhem se stavbou vnitřního ucha, která je typická pro psovité šelmy. Vyhynul někdy před 26-ti milióny lety.
Dále se objevuje silnější a těžkopádný Daphaenus a slabší a menší Cynodictis. Daphaenus zcela vyhynul v období před 10-ti milióny lety. Drobnější Cynodictis pokračoval ve svém vývoji dál. Měl také schopnost zatahovat drápy a přežíval na stromech. Byl menší než dnešní vlk a měl protáhlé tělo podobné lasici. Měl již 42 zubů.
V této době se objevuje také Temnocyon - z něhož zřejmě vzešli dnešní divocí psi z Afriky a Indie (Lycaon pictus). Dále se Cynodictis dělí na dvě "formy" Cynodesmus - blíže se svým vývojem podobající hyeně a Tomarktus, kterého můžeme nazvat prvním společným prapředkem psovitých šelem. Tito předci měli již delší nohy a kratší ocas než Cynodictis (názvy Cynodictis, Cynodesmus a Hesperocyon nalezneme též v historii vývoje medvědů).
V období před 7-8 milióny lety se vyskytovaly na severu Ameriky další dvě šelmy Epicyon, jenž vyhynul a Eucyon, který se podobal spíše lišce a pokračoval dále ve vývoji.
Dle vědců sehrály ve vývoji dnešního vlka důležitou úlohu tři pravěké šelmy:
Miacis, Hesperocyon a Cynodesmus.
Předchůdce vlka
V době ledové v Severní Americe žila zvláštní "forma" vlka Canis dirus - Dire wolf. V překladu název znamená něco jako "divý, hrozný, strašný, hladový vlk". Celkově se podobal dnešnímu vlku šedému. Byl však menší, mnohem robustnější, měl širší a větší hlavu, menší mozkovnu než dnešní vlk šedý. Jeho zuby byly také mnohem masívnější a delší. Protože měl kratší nohy a celkově působil mohutněji, nebyl tak dobrým vytrvalým běžcem jako dnešní vlk. Mnoho lidí věří, že Canis Dirus má mnoho společného s vývojem dnešní hyeny. Žil současně s již existujícím vlkem a kojotem. Z historie je zajímavé, že vlk a kojot v době před 10 000 lety přežili a Canis Dirus ne. Možná byl tenkráte závislý na mršinách v té době žijících býložravců, jejichž vyhynutí ke konci doby ledové ve schopnosti přežití tohoto zvířete sehrálo nějakou úlohu. Kdo ví. Pozůstatky po tomto zvířeti byly poprvé nalezeny v Indianě, blízko Evansville. Vyhynul někdy před 16 000 lety.
|
|
O vlcích a lidech
- Bary Holstun Lopez
"Život s lidmi není
pro vlky. Jednoduše to tak je. Když jsem se o to jednou naivně
pokusil, už nikdy bych to nezopakoval. Lidi, které jsem poznal
a kteří vlky též chovali, pociťovali to samé. Vlci v zajetí
příliš často končí život tragicky, a pokud přežívají, mají jen
velmi omezenou možnost rozvíjet svoje schopnosti. Za tyto poznatky
jsem vděčný, kdybych ale věděl, za jakou cenu to bude, zřekl
bych se jich."
celý
text: Zde
Čerpáno z knihy ŽIVOT S VLKY
- Lois Crislerová
Jsou průhlední, nekomplikovaní
a jsou ti rovni. Nemají v sobě žádnou pejsánkovitost, jsou prostě
strašně milí. Jsou nezávislí, za ničím se nehoní, o nic nežádají,
nic nepotřebují. Jsou svobodní, přímočaří a inteligentní - jsou
silní a nitěrně soběstační. Jsou to přátelé ...
celý
text: Zde
celý
text: Zde
|
|
