Čerpáno z knihy Život s vlky - Lois Crislerová

Jsou průhlední, nekomplikovaní a jsou ti rovni. Nemají v sobě žádnou pejsánkovitost, jsou prostě strašně milí. Jsou nezávislí, za ničím se nehoní, o nic nežádají, nic nepotřebují. Jsou svobodní, přímočaří a inteligentní - jsou silní a nitěrně soběstační. Jsou to přátelé.

Ani anděl by se nedokázal pohybovat mezi těmito citlivými bytostmi, aniž by některou z nich nezranil.
S vlkem je radost mluvit. Jeho hlas je tolik podobný lidskému, že to vypadá, jako by vlk po člověku opakoval intonaci i gramatické struktury lidské řeči.

Chovají-li se vlci k lidem krotce, pak jsou to psi. Ale kdykoli se někdy jako psi nechovají, pak jsou "zlí".

Vlci strašně rádi rozdávají. Jsou jedním z nejspolečenštějších zvířecích druhů na světě.
Nikdy to nebyl domácí mazlíček. Vlk není mazlíček. Za určitých podmínek se může stát člověku přítelem. Ty podmínky jsou tři: prostor, čtyřnozí společníci a slušné zacházení.

Vlk Vás naučí poznat sebe samého, rozvíjet svou sílu, sebedůvěru a jistotu tak, abyste to nemuseli demonstrovat a dokazovat ostatním. Vlk Vám může udělit lekci správného vládnutí. Pomůže Vám pochopit, že skutečná svoboda vyžaduje disciplínu.

 

home | historie | všeobecně | druhy | galerie | odkazy |

© 2007 - Jana Dytrychová