Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

Mojí milované Megy ….                                                         

Když jsi k nám přišla, bylas nemotorné štěně, samá noha, samé ucho, takový "gumídek". Vybírala jsem si tě z 9-ti štěňátek a vybrala jsem si dobře. Tvůj výmluvný pohled mě provázel celý tvůj psí život. Byla jsi s námi v rodině celých 12 plnohodnotných let, přestože ti veterináři nedávali v 5 měsících žádnou šanci na delší život. Dala jsem ti tu nejlepší lidskou péči a lásku, cos' mohla kdy poznat a vím, že si z nás tu lásku ze všech cítila. Až do úplného konce jsi byla plnohodnotným členem naší rodiny a nikdy si nepoznala kotec či boudu s řetězem. Bohužel psí život není dost dlouhý na to, abychom spolu mohly jít "tlapku v tlapce" stejně dlouho, moje milovaná Megy, a ty sis uvědomila, že je čas jít. Bylo to opravdu bolestné a rychlé rozloučení, ale rozum zvítězil. A až se tam nahoře potkáme, já vím, že až mě uvidíš, rozběhneš se za mnou a porazíš mě s radostí, jako si to dělala vždycky. Nezapomeň, moje milovaná Megynko, že se tam nahoře teď setkáš s mým tátou, se kterým jsem si pro tebe tenkrát jela a který mě zanedlouho na to taktéž navždy opustil a já jsem tě s ním měla proto tak spojenou. Budeš mi moc chybět! Žádnej pes už mi tak úžasně a s citem nevychová jorkšíří štěňátka, jako jsi to dělala ty. Bylas' výbornou tetou a zároveň životní školou pro ty malé kuličky, než odešly do nového domova. Byla jsi "maskotem" na naší veterinární klinice, kde na tebe všichni budou vzpomínat s láskou a úctou. Žádnej pes se ti už nikdy nevyrovná! Byla si můj život, má zkušenost, mé začátky v kynologii i můj sen, který se mi splnil. Budu vás s tátou oba nosit navždy ve svém srdci a NIKDY NEZAPOMENU, to si pamatuj!!! S láskou Tvá panička Jana s rodinou a všemi tvými zvířecími i lidskými kamarády.

„Kdybych věřil na nesmrtelnost, bylo by jisté, že znám dost psů,
kteří se dostanou do nebe a jen velice, velice málo lidí.“ (James Thurber)


Rozhodla jsem se věnovat samostatnou stránku mé fence MEGY, protože vím, jak moc ovlivnila můj život od doby, co přišla do naší rodiny. Megy byla obyčejná fenka německého ovčáka bez průkazu původu (otec s PP, matka bez PP) a přesto byla fenkou pro mne výjimečnou.

Megy se narodila 30.6.1996. Na "stará kolena" vykonala 10. srpna 2004 naprosto neplánovanou zkoušku ZZO na letním táboře v Jetřichovicích se známkou výborná (rozhodčí Ladislav Hůza) s počtem dosažených bodů 55.

Malá MegyZ devíti štěňat, která se kolem mne batolila na zahradě u známých, jsem si vybrala právě ji, pro ten její zkoumavý a tak trochu výmluvný pohled, který jí zůstal po celý její psí život. A jak už to bývá, ani Megy nepatřila tak, jako spousta jiných pejsků, mezi ty zdravé. Odmala trpěla těžkou formou dysplazie kyčelních kloubů (stupně, které měla, nebyly ani v učebnicích) a aby toho nebylo málo, zhruba ve dvou letech se u ní projevila chronická pankreatitida - nedostatečná funkce slinivky břišní. Za celý svůj život podstoupila četná veterinární vyšetření, do konce života se jí musely podávat prášky a musí být krmena speciální veterinární dietou.

I když její zdravotní stav nebyl zrovna ideální, vypadala až do konce velmi dobře a zachovale. Když vezmeme v úvahu, že spousta německých ovčáků dnešní doby odchází velmi brzy tzv. "na zadek", můžu Megy jen pogratulovat, že se vlastně dožila tak úctyhodného věku přesto, že měla tak vážná onemocnění, a že nám tehdy kvůli dysplazii nedávali šanci dožít se ani jednoho roku …

Zvíře neumí poděkovat tak jako člověk, ani ten to často neumí, ale my všichni víme, že Megy nám děkovala za péči, kterou jsme jí věnovali tím, jak dobře vypadala a jak plná byla života a elánu. Megy byla jakýmsi „maskotem“ na veterinární klinice, kam mne často doprovázela za mými klienty. Tímto bych chtěla poděkovat za Megynku všem, kteří jí na klinice pomáhali, především pak MVDr. Theodoru Hřebíkovi, který mi tenkrát malou Megy zachránil. Díky!!!

Megy po operaciDne 19.5.2005 podstoupila naše Megy nutný zákrok, kdy jí byla odebrána děloha i vaječníky (ovariohysterektomie).

 

 

Na procházce s kamarádkou - majitelkou Churchila Connan Bohemia. Zleva Jitka, Shira, Megy. Megy s mamkou paničky Megy se smečkou na procházce (zleva maminka Dina, Megy, sestra Jenny a náš psí kamarád)  
Megy - výmluvný pohled Megy na výletě na Slapech s paničkou Megy s paničkou
Megy na letním ZVT v Jetřichovicích
Megy miluje sníh Megy na zahrádce Megy je v kuchyni jako doma