Ráda bych se podělila s chovateli o jednu z velmi nepříjemných zkušeností, která mne koncem října minulého roku potkala s majiteli štěněte z mé CHS a která má letos i dohru. Budu psát detailně, včetně cen, protože bez toho to myslím nemá příliš váhu. Loni v květnu jsem prodávala štěně-fenku jménem Darling Daiquiri Malé potěšení, nar. 7.3.2009, tetovací číslo 5120, novým majitelům (fenka byla ze spojení matka: CH Primavera Limelight Loreta, otec: CH Impossible Stříbrné přání). To jsem ještě nevěděla, co mne potká. Štěně jsem si chtěla nechat déle, bylo velmi nadějné a tito noví zájemci mne doslova narychlo uprosili, abych jim štěně prodala, že mají o fenku velký zájem a že by případně zkusili výstavy, když vše dobře dopadne. Byli však naprostí začátečníci a laici. Nakonec jsem tedy svolila, sepsali jsme kupní smlouvu (cena štěněte byla Kč 18.000,-) a štěňátko se rozjelo do nového domova ve stáří 8 týdnů a 2 dnů. Když opouštělo štěňátko naší chovatelskou stanici mělo skus nůžkový 6/6 a žádné zdravotní problémy.

Zhruba po 10-ti dnech jsem se dozvěděla, že tito lidé mají doma též vysokobřezí fenu yorkshire terriera s průkazem původu, avšak neuchovněnou pro chybějící zoubek. Přesto fenku nakryli psem bez průkazu původu a očekávali narození štěňat. Ihned jsem vyděšená kontaktovala nové majitele štěněte z mé stanice a prosila je, aby mi štěně vrátili s tím, že jim samozřejmě vrátím celou částku zpět. Bohužel odmítli. Po této zkušenosti komunikace mezi mnou a novými majiteli štěněte vázla. Cítili se dotčení, že jsem se jim snažila vysvětlit, že pokud budou chovat a vystavovat, budou muset být nejlépe členy klubu a tudíž opustit chov jedinců bez průkazu původu, jinak by byli vyloučeni z klubu a nemohli tedy regulérně ani chovat ani vystavovat. Dále jsem se snažila s majiteli alespoň o kontakt, ale téměř vždy jsem byla smskou „odpálkována“ s tím, že nemají čas a ozvou se…..téměř nikdy se tak nestalo. Komunikaci jsem tedy vzdala, protože jsem neviděla žádnou snahu o navázání kontaktu. Tyto lidi jsem tedy vypustila z hlavy a mohla jen litovat, komu že jsem štěně prodala. Uběhlo necelých 6 měsíců – byl říjen, roku 2009.

Lidé jsou bohužel různí. Zazvonil mi mobil, já ho zvedla a vyslechla si nemilou věc. Volal jeden z majitelů zmiňovaného štěňátka s tím, že chce fenku vrátit pro skrytou vadu. Majitel mluvil o luxaci pately vysokého stupně (konkrétně pejsek prý měl problémy chodit, nevyšel schody a kolínka mu vypadávala i v sedě) a o tom, že štěně bude muset podstoupit drahou operaci (majitel mluvil o částce cca 12.000,-) a o tom, že fenka má navíc předkus s tím, že mi dal dvě možnosti na výběr:

První možnost v ten den večer zněla: My Vám vrátíme štěně a Vy nám peníze.

Druhá možnost zněla: My si  štěně necháme, ale Vy nám vrátíte 17.000,-. (byli ochotni slevit 1000,- z kupní ceny štěněte…!!!)

Znělo to myslím jako vydírání. Zalapala jsem po dechu a v první moment jsem nevěřila vlastním uším….co že to slyším a s kým mám tu čest…

Záměrně jsem napsala, že uběhlo necelých 6 měsíců, neb si majitel mylně myslel, že je oprávněn požadovat finanční náhradu právě do této doby. Majitelé byli totiž natolik „vyčůraní“, že se mě snažili přesvědčit a zastrašit, že existuje jakási „záruka“ na tzv. skryté vady, které se projeví na zvířeti po delší době, než uvádí zákon, tj. 6 týdnů. Konkrétně se jedná o paragraf 599 obč. zákoníku, který říká, že: Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnů, a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci.

Pamatujte tedy, že ze zákona má nový majitel právo vrátit zvíře do šesti týdnů od podepsání kupní smlouvy (projevila-li se u něj jakákoli vada, tedy nemůže ho vrátit bez udání důvodu. Trvejte vždy na lékařské zprávě od veterináře, který štěně vyšetřil!!!), nemá-li to sám ve smlouvě uvedeno jinak. Pokud tuto dobu nový majitel překročí a všimne si vady později, nemá nárok po chovateli požadovat jakékoli finanční vyrovnání, či mu dokonce vyhrožovat, že ho zažaluje. Nezalekněte se takovýchto typů lidí, jako jsem se zalekla já! My chovatelé jsme tím zaplaťpánbůh krytí, protože to by mohli majitelé chovatelům vracet zvířata vlastně kdykoli během jejich života, když by se projevila jakákoli nemoc či vada i ve starším věku. Pokud si člověk koupí zvíře a často je to nemalá částka, musí počítat s tím, že je to živý tvor a ne kuchyňský spotřebič!

Ukončili jsme hovor a já se tímto problémem začala zabývat intenzivně. Neb toto může potkat každého chovatele, kteréhokoli plemene. Znovu říkám, že lidé jsou různí. A bohužel nemůžeme my chovatelé vědět, komu zvířátko ve skutečnosti prodáváme a to i přesto, že první dojem bývá mnohdy klamný. Nemůžeme ani vědět a dát záruku na to, že jedinec bude později uznán chovným. Pojem „výstavní štěně“ totiž neexistuje. Nový majitel si musí uvědomit, že kupuje živého tvora, který se vyvíjí, mění a roste. Že nadějné štěně ještě neznamená, že z něj vyroste budoucí šampion. Tak jako neznamená, že pokud máte doma Interšampiona s x tituly, že Vám bude dávat také samé šampiony. Od chovatele odchází štěňátko v průměru mezi 8-10 týdnem života, kdy není možné poznat, zda jeho klouby, srdce, játra, ledviny apod. jsou v pořádku, viditelný je pouze mléčný chrup. Pokud se štěně chová normálně, dobře přijímá potravu, dobře vyměšuje, hraje si, bez problémů se pohybuje, není důvod, aby chovatel u každého štěněte dělal podrobná vyšetření, před odchodem do nového domova. V kupní smlouvě mám právně ošetřeny pouze zoubky. O možnosti problému, co se týče tzv. „skryté vady“ jsem nikdy neuvažovala.

Rada č. 1:

Pokud to jen trochu jde, vemte štěně ihned zpět, na nic nečekejte a vůbec se s takovými lidmi nebavte.

Buďte rádi, že u takových lidí štěňátko z Vaší stanice není. Nemá tam totiž co dělat. Je ostuda, komu jste štěně prodali. Jediné, co Vás omlouvá je, že jste to nemohli tušit a v majitelích jste se spletli.

Chcete vědět, co bylo dál?

Majitelé mi vyhrožovali soudy, tahanicemi a slovy, že mají dobré známé právníky a že jim budu muset platit operaci a další soudní výlohy s tím spojené.

Vše záleží na chovateli a jak se zachová.

Neříkám, že jsem se zachovala správně, měla jsem být mnohem tvrdší. Nechala jsem uplynout víkend (což byla velká chyba, měla jsem si štěně vzít ihned zpět po prvním telefonátu) a další týden jsem majitelům zavolala, že pro ně mám peníze a že chci štěně vrátit zpět. Napsali si, co jsem požadovala při vrácení štěňátka: klinickou zprávu od veterináře (na té vždy při vrácení štěněte trvejte!!!), který štěně vyšetřil, když s ním byli na prohlídce, rodokmen a očkovací průkaz. Skončili jsme hovor. Zhruba za hodinu se jeden z majitelů znovu ozval s tím, že jsem jim prý špatně rozuměla, že štěně nechtějí vrátit, protože už k němu získali citový vztah a je to rodinný příslušník a že mám navrhnout jiné řešení….. ještě dodali: „paní Dytrychová, my jsme slušní lidé….“ Trochu jsem se nad touto větou pozastavila a přemítala si, proč si tedy psali, co požaduji při vrácení fenky??? Slušní lidé se takto nechovají.

Nicméně za mou „velkorysou nabídku“ že jim vrátím peníze a oni mi vrátí štěně poděkovali a že se ještě poradí „s právníkem“ co dál, protože vracet štěně nechtějí. Už mi docházela trpělivost. Jediné, co jsem si přála bylo, mít čubinku zpátky doma a nehandrkovat se o peníze. Bohužel jsem toho nedosáhla. Majitelé mě po telefonu stále vybízeli k návrhu jiného řešení. Chtěli peníze. Nakonec jsem po vyčerpávajícím hovoru nabídla polovinu kupní ceny vrátit zpět. Najednou souhlasili…Druhý den jsem šla za právníkem a sepsali jsme dodatek ke kupní smlouvě, který jasně ustanovil, že vrácením stanovené částky vše končí a další nároky už na mě tito lidé nikdy nebudou uplatňovat.

Závěrem bych se chtěla vrátit k větě majitelů: : „paní Dytrychová, my jsme slušní lidé….“.

Musím podotknout, že ač jsem peníze majitelům vrátila a nechala si podepsat dodatek,  neměli tito lidé ani tolik slušnosti mi přinést štěňátko alespoň ukázat, abych viděla, v jakém zdravotním stavu se nachází a za co vlastně platím!!! Když jsem majitele na to upozornila, byl v rozpacích a řekl: „Vždyť se u nás můžete kdykoli zastavit a fenku vidět.“

Pamatujte, že vracet peníze po uplynutí 6-ti týdnů od podepsání kupní smlouvy je jen a jen dobrá vůle chovatele, nikoli Vaše povinnost! Vše záleží na tom, co máte uvedené v kupní smlouvě, kterou Vám majitel ze svobodné vůle podepisuje. Mnozí chovatelé by se s takovými lidmi ani nebavili. Ale já dostala strach….strach z nevědomosti a tak jsem zaplatila za něco, co nebyla pravda.

Myslela jsem si, že tím to skončilo a budu mít pokoj. Vnitřně jsem se snažila uklidnit, že fenka je alespoň milována a je o ní dobře postaráno. Že ti lidé mi jí nechtěli prodat zpět za 18.000,-, pro silné citové pouto a že už je to rodinný příslušník, mě alespoň trochu uklidňovalo. Příběh má však ještě dohru. Kdyby se fenka neztratila, nikdy bych se bývala nedozvěděla, co jí potkalo dál.

Začátkem března roku 2010 zvonil telefon a když jsem ho zvedla, dozvěděla jsem se, že volá obecní úřad a na druhém konci byl pán, který mi sdělil, že našel fenku yorkshire terriera pobíhat po městě a že fenka má  tetovací číslo, které patří mé chovatelské stanici. O jaké štěně myslíte, že šlo? Samozřejmě, že jsem se zděsila, protože šlo o zmiňované štěně, na které uplatňovali majitelé slevu pro skrytou vadu. Pán po mě chtěl, zda nemám kontakt na majitele fenky. Telefonní číslo jsem mu tedy sdělila v bláhovém přesvědčení, že jsou to stále opravdu oni…. A sama jim též zkoušela volat. Nedovolali jsme se však ani jeden. Poté jsem se bohužel k mému zděšení dozvěděla, že toto štěně již prý nepatří původním majitelům, ale bylo prodáno jistému pánovi (na kterého jsem dostala telefonní spojení) prý za 1000,- !!! a že ho má zhruba 10 dní a že štěně nemá nejmenší problémy a vesele běhá a řádí. Současný majitel měl navíc prý ještě doma jednoho pejska, opět jorka bez PP. Nový majitel se zároveň netajil, že má v plánu na fence chovat pejsky bez průkazu původu, chtěl jí krýt již nyní, kdy jí byl 1 rok!!!

Nejhorší na celém příběhu je bezmoc. Nemůžete totiž dělat vůbec nic, protože štěně, ač je z Vaší CHS, už nepatří Vám. Snažila jsem se s novým majitelem zůstat v kontaktu a podařilo se mi ho nakonec po delším přemlouvání přesvědčit, aby mi fenku přivezl ukázat. Měla jsem šanci prohlédnout si jí tak konečně po necelém roce! A jsem za to ráda, ikdyž teď to bolí o to víc. Fenka vypadala velmi pěkně, neměla sebemenší problémy s pohybem, chodila bezvadně na vodítku, nekulhala ani neposkakovala a po operaci nebyla ani stopa, protože žádnou neprodělala. Když jsem se podívala na zoubky spolu s veterinářem, který prohlídku této fenky absolvoval se mnou, zjistili jsme nyní skus klešťový. Fence v ten den, co jsem jí měla možnost vidět, byl přesně rok. Bohužel byla fenka ostříhaná úplně nakrátko.

Kdyby původní majitelé se mnou zůstali v kontaktu a fenka nebyla ostříhaná, vše by bývalo dopadlo úplně jinak. Byla to velká škoda. Napsala jsem původním majitelům zprávu, že se cítím podvedená, protože fenka v žádném případě nevykazuje stopy zdravotních komplikací, které mi ústně vylíčili a že jsem vlastně zaplatila za něco, co nebyla pravda a že mě podvedli. Reakce byla velmi rychlá. Na to, že se mnou majitelé odmítali komunikovat více jak 7 měsíců, ihned jeden z nich volal zpátky. Telefon jsem nezvedala, ale zanechali mi zprávu v hlasové schránce. Vyslechla jsem si mimo jiné, že fenku museli prodat, protože napadala tu jejich původní. To samozřejmě mohla být pravda. Ovšem za cenu 1000,-…..jak mi bylo sděleno, prodej se uskutečnil na parkovišti, to opravdu svědčilo o tom, jak moc si jí cenili a měli jí rádi a za jaký „aušus“ jí považovali. O nějakém citovém poutu tu nemohla být ani řeč. Dodnes nepochopím, proč mi fenku nechtěli prodat zpět za plnou částku. Vše by se tím bývalo vyřešilo. Takhle fenka putovala během svého mladého věku z ruky do ruky a cítila se jistě zmatená. Dále mi přišly během večera další výhružné smsky, že pokud dám cokoli na net, že to bude použito proti mně a vyhrožovali mi, že bude použito – cituji - mé množení ne zdravých psů a že dají vědět o mé výdělečné chovatelské stanici. Poté jsem se rozhodla, že už se nenechám vydírat a napíšu o tom. Mezitím jsem stále zůstávala ve spojení s novým majitelem. I ten mi ale vzápětí začal říkat, že ho původní majitelé bombardují, že z nich má strach a že chtějí fenku odkoupit zase zpět. Byl to opravdu horor…..Novému majiteli jsem nakonec nabídla, že mu zaplatím za fenku plnou kupní cenu, přesto, že on za ní zaplatil tak málo... Zapůsobilo to, peníze potřeboval. Řekl, že mi ji prodá zpět. I rozjela jsem se znovu s veterinářem na smluvené místo. Mezitím jsem měla sezení s právním zástupcem, který prohlásil, že se mu celá věc vůbec nelíbí a že jde s největší pravděpodobností o podvod. V tomto případě totiž hrozilo, že pokud byla uzavřena pouze ústní dohoda (což je vždy problém dokazovat, pokud dojde na lámání chleba) o koupi fenky mezi původním a současným majitelem a současný majitel by vše popřel, pak by se těžko dokazovalo, že fenka už nepatří původním majitelům ....., ti by mohli prohlásit, že jim byla fenka třeba ukradena a mohli by jí požadovat zpět. Současný majitel totiž odmítal podepsat, že ode mě peníze převzal a nechtěl, aby se původní majitelé dozvěděli, že mi fenu prodal. Bylo to velmi podezřelé. Nakonec, když jsem mu sdělila, že vím, že fenku má na sebe registrovanou už od září 2009 a že jí nemá těch 10 dní, co uváděl, úplně se odmlčel a přestal mi brát telefony. Pak by to totiž znamenalo, že v době, kdy po mě původní majitelé uplatňovali slevu 50%, fenku z mé stanice zřejmě už dávno neměli…..

Nyní se mohu jen dohadovat, jak to ve skutečnosti bylo a kde nyní fenka tedy je. Dle mého je fenka zpět u původních majitelů, protože se současný majitel zalekl. A zalekl se právem.  

Závěrem musím konstatovat, že z původních majitelů, kteří ze začátku působili velmi seriozně a slušně se nakonec vyklubali lidé falešní, nezodpovědní a navíc se vůči mne zachovali jako podvodníci. Stále si přemílám větu jednoho z nich, kterou jsem slyšela na našem posledním setkání: „Paní Dytrychová, my jsme slušní lidé“….nebo….“k fence jsme již získali citové pouto a rozhodně ji vrátit nechceme…..“

Jak silné to pouto muselo být, si už přeberte sami…Příliš velké asi ne…

Jediné, co mě trápí, je hanba a pocit viny vůči zvířeti z mé stanice, kterému se nyní den co den omlouvám za to, co jsem mu způsobila a kam jsem ho prodala. Nový majitel si totiž často vůbec neuvědomuje, jakou práci a úsilí dá štěňata odchovat a kolik času a péče tomu chovatel musí věnovat. Je to k nezaplacení.

První květnový den roku 2010, když jsem byla na daleké cestě do zahraničí vystavovat dva svěřené jorky, mi přišla další smska s textem posledního majitele malé Darling Daiquiri: "Paní Dytrychová, nemůžeme se dále o malou Dorynku starat, prodáváme jí jedné paní za 8000,-. Ale byla jste první, kdo měl o ní zájem, tak jestli jí chcete, tak Vám jí za těch 8000,- prodám. Ale bez podepsání jakýchkoli papírů." Fenka tedy měla mít dalšího majitele. Bylo pro mě bezpředmětné jí odkupovat, aniž by mi současný majitel podepsal papír, že ode mě peníze převzal, a tak jsem znovu mohla jen zareagovat, že za takových podmínek nemohu, ač jsem si malou moc přála mít konečně doma....

Cítím prohru, že jsem malou Darling Daiquiri nedokázala vykoupit zpět. Nikomu takovouto zkušenost nepřeji…..

Je mi to líto má Darling Daiquiri…….věř mi, moc líto…co si si za tak krátký život prožila a kolika rukama už jsi prošla a možná ještě projdeš…..odpusť mi, prosím!!!