Březost není nemoc stejně jako těhotenství není nemocí u lidí, ale žaludku a chutím poručit nemůžeme! V knihách píší různá moudra, veterináři a chovatelé radí. Co si počít s fenou, která v březosti odmítá jíst? Zatímco, když březí není, sežrala by kde co? Komu věřit? Zkušenému veterináři, který svůj obor studoval leta na VŠ a má praxi v celé škále plemen, ale většinou nemá zkušenosti s četnými odchovy daného plemene nebo chovatelům, kteří odchovali již spoustu vrhů a mají spoustu věcí vyzkoušených? Každému lze věřit trochu, ale nejvíce bychom měli věřit naší fence, která sama moc dobře ví, proč odmítá v době březosti přijímat potravu tak, jak bychom si přáli.

Trh nám nabízí spoustu komerčních krmiv v podobě granulí pro březí a kojící feny, jenže ne každá fenka je ochotna toto krmení, určené právě jí, přijímat v době celé březosti či kojení a ne s každou fenkou to jde s krmením jako po másle.

V následujícím článku bych se s Vámi ráda podělila o vlastní zkušenost a myslím, že mnoho chovatelů, jak malých tak velkých plemen psů se v těchto řádcích najde. V žádném případě se nenazývám zkušeným chovatelem neb mi to nepřísluší, ale ráda bych podotkla, že s každým vrhem získává začínající chovatel více a více zkušeností a že "žádný učený z nebe nespad" a i zkušený chovatel může s vrhem zažít trápení a cítit se bezradný. Protože mám pronajatý salón, který patří veterinární klinice a na klinice je velmi přátelský kolektiv, mohu zde ve svém volném čase navíc vypomáhat, sledovat v ordinaci přijímání pacientů, stanovování diagnóz a následně pak léčbu. Je to pro mě velkým přínosem, nesmírně mě to baví a já jsem za to velmi vděčná.

Moje fenka byla nakryta překrásným pejskem ICH UNI TOP STŘÍBRNÉ PŘÁNÍ (maj.+ chov. Alena Bystrianská, CHS Stříbrné přání), který má v rodokmenu z poloviny linii Durrer, jež byla delší dobu mým snem a já si ho tak mohla uskutečnit v podobě nakrytí mé fenky právě tímto pejskem. Krytí bylo úspěšné. První příznaky březosti jsem na své fence zpozorovala zhruba 15-tý den po krytí. Více polehávala, byla na sebe opatrnější a přezku měla neustále ulepenou bílým průsvitným výtokem bez zápachu - tzv. páskovala. Občas ráno také ublinkla. Do třetího týdne březosti přijímala ochotně granule, ale pak, jako když utne požadovala změnu a granule odmítala. Byla ochotna přijímat občas libové vařené hovězí maso s nudlemi, velmi ráda měla vařenou mrkev, piškoty a ráda si dala syrové hovězí maso se žloutkem, alias "tatarák", které jsem před tím nechala 14 dní hluboko zamrazit. S oblibou přijímala i pastu CALOPET. Calopet je pro své složení spíše otázkou tukovou než vitamínovou, jak už vypovídá název CALO - kalorie. Mnohem účinnější, co se týče vitamínů je přípravek CADO VIT (též od fy CANINA) či pasta VITA PET. Denně má fenka nesnědla více než 2-3 polévkové lžíce krmení dohromady. Jedla tedy zhruba o polovinu méně než když nebyla březí. Víc zázraků jsem s ní nenadělala. Mnozí varovali a hrozili, že pokud fenka tak málo jí, nebude mít dostatek mléka a plody budou po narození maličké. Prostudovala jsem si četné informace o příjmu potravy březích fen a na fórech si pročetla zkušenosti chovatelů s různými plemeny, kteří měli stejný problém se svou březí fenkou - s nechutenstvím. Že by však existovala rada na to, jak přemluvit mou fenku, aby jedla to, co je pro ní nejlepší, toho jsem se nedočkala. Chovatelé, kteří mají doma více psů tento problém s jídlem většinou vůbec nepoznají, protože psi v době krmení mezi sebou o žrádlo doslova bojují a snaží se zhltnout rychle to své v misce, aby mu to ti druzí nestačili vzít.

Porod nastal 59. den odpoledne - tedy dle mnohých poměrně brzy a minimálně 3 dny před porodem má fenka nepřijímala téměř žádnou potravu. V den porodu od rána zvracela nebo měla nápinky na zvracení.
Během tří hodin se narodila 4 naprosto zdravá štěňátka s průměrnou porodní váhou 15 dkg. Štěňátka okamžitě začla sát mléko. Po porodu začala moje fenka ihned přijímat potravu. Nabízela jsem jí velmi často čirý hovězí vývar s masem, nudlemi a vařenou mrkví či výborné mléko od fy CANINA k zvýšení laktace. Tekutou stravu přijímala velmi ochotně a po nějaké době i rozmočené granule Eukanuba Puppy. Dnes už přijímá fenka granule jako dřív a doslova se jimi futruje.

Štěňátka jsem začla přikrmovat až ve věku čtyř týdnů mlékem WELPENMILCH od fy CANINA, které je určeno pro štěňata již od 1. dne života. Velmi jim chutnalo. Občas jsem do něj přidala piškotek. K pití měli neustále k dispozici slabý černý čaj mírně oslazený Glukopurem.

Další dny jsem pak přidávala štěňatům kaši WELPENBREI od stejné firmy, naředěnou opět mlékem Welpenmilch. Kaši jsem taktéž podávala občas i fence.

Proti eklampsii jsem zůstala věrna přípravku FRUBIASE CALCIUM T, který má fenka miluje a který mi byl doporučen již při prvním vrhu veterinárním lékařem a nyní též řadou chovatelů (i zahraničních). V případě potřeby jsem zašlehávala fence do mléka CALCIUM CITRAT též od fy Canina. Tento přípravek jsem pak podávala i štěňatům spolu s přípravkem Petvital GAG plv. jako doplněk minerálií a ke zlepšení stavu oušek, aby se dobře postavila. Byla jsem nadmíru spokojená. Podrobné rady a finty "jak na to" mi k zakoupeným výrobkům poskytla paní Stuchlá z firmy Nutripets.

Občas se může objevit u již malých štěňat, která ještě sají mléko od feny, či je začínáte již přikrmovat občasné nápinky na zvracení nebo samotné zvracení. Yorkšíří štěňátka jsou jak známo velká prasátka:-) Velmi často a s oblibou po sobě papají hovínka a kde co olíznou, jako každé zvědavé mládě. Často se také přepijí či přejídají a při přijímání potravy spolykají spoustu vzduchu.

Pokud je jinak štěně hravé, čilé a dobře přijímá potravu, může být řešením podávání pasty PROBICAN, (taktéž je výborný Probican Pektin plv., který zlepšuje trávení a vstřebávání živin a dalších látek z potravy, posiluje celkovou odolnost organismu štěňat, březích a kojících fen, tlumí negativní účinky stresu, je vhodný po léčbě antibiotiky aj. léky ničícími střevní flóru a při všech průjmových onemocněních a dále pak Probican Parvo pasta - s vysokým obsahem protilátek proti psímu parvoviru v kombinaci s mléčnými bakteriemi a vitamíny), která trávicí trakt celkově zklidní a která je přímo určená pro štěňata a koťata, jež se nacházejí v kritických fázích vývoje a odchovu. Pastu můžeme podávat i fence. Místo obyčejné vody, která je pro tak malý žaludek příliš těžká, dáváme slabý černý čaj mírně oslazený Glukopurem.

Pokud se Vám však začíná štěňátko jevit jako smutnější, případně ublinkávání je častější a začíná se objevovat i u více sourozenců a Probican pasta nezabírá, bude nutná léčba pomocí ATB (antibiotik), která však přísluší veterinárnímu lékaři.

Též se mi osvědčilo a mám již leta odzkoušen jak u malých tak u velkých plemen přípravek Roboran H (v každém věku), který velmi pomáhá právě v případě požírání vlastních i cizích výkalů (yorkové tímto problémem velmi často trpí) a který se později štěňatům může podávat i jako doplněk chybějících minerálů. Je navíc velmi levný.

Mohu jen konstatovat, že vrh od vrhu se značně liší a ne každý se povede. Tento vrh byl takový, jaký má správně být. Bez problémů. Nikdo mě neubližoval poznámkami, že za smrt svých štěňat můžu já. Vždyť genetice se poručit nedá. Chtěla bych podotknout, že dokrmovat štěňata malých plemen, jako je čivava, jorkšír či třeba pražský krysařík v brzké době po narození, vede často spíše k úhynu štěněte. A o to více, pokud krmíme klasickým způsobem, tedy z láhve pomocí dudlíku. Hrozí zalknutí. Štěňata se přepijí, mléko zůstává v dýchacích cestách a pak už je jen malý krok k tomu, aby štěně dostalo zápal plic. Podstatně větší šanci pak mají štěňátka, která zkušený chovatel dokrmuje pomocí sondy přímo do žaludku. To ale nepřísluší nezkušeným. Hrozí zde jednak perforace (protržení) žaludku, protože mnohdy člověk neodhadne a neví, jak hluboko sondu tak malému štěněti zavést a taktéž hrozí zalknutí, protože u takto maličkého tvorečka často můžeme zavést hadičku místo do žaludku, přímo do plic. Má otázka zní: Má cenu za každou cenu vypiplávat málo životaschopné štěně? Jaký to má přínos pro kynologii jako takovou? Sami dobře víme, jak by to v přírodě dopadlo. V současné době se čím dál více prosazuje názor, že musíme odchovat každé narozené štěně. Tedy i slabé a málo životaschopné. S velkou péčí štěňátko odchováme a jsme pyšní na to, jak dobře jsme to zvládli. Veterinární péče je vysoká a relativně dostupná, nabídka krmiv a vitaminových doplňků nepřeberná. Tito pejsci jsou pak dále zapojeni do reprodukce. Ale zamysleme se, jak by asi vypadala situace v přírodě bez našeho zásahu? Přežili by pouze silní a zdraví jedinci. Nikdy ne nemocní!

Poznala jsem, že je jedno, jestli je štěně maličké nebo velké na to, aby přežilo. Sací reflex spolu s chutí žít je velmi důležitý. Není mým cílem zachovat život štěněti, které se nesnaží přežít a kterého matka velmi okatě odmítá. Příroda je mocná čarodějka. Nakonec bývá ten špatný zase a jen chovatel, který štěně prodal novému majiteli. Ten pak s takovým vypiplaným štěnětem může mít do budoucna po celý jeho život velké problémy. Už nyní máme plemena, která nedokážou sama porodit, feny které rodí pouze císařským řezem, plemena, kterým se špatně dýchá díky "klabonosu" či krátké nosní přepážce, plemena, která sotva chodí a plemena, jejichž průměrný věk nepřesahuje ani pět let a vesele chováme na vážných dědičných vadách. Kam až to necháme dojít, je ale jen a jen na nás …

Období, kdy štěňátka přišla na svět a byla u nás pomalu končí. Stejně jako tento malý deníček poznatků, který jsem se rozhodla sepsat. Bylo to moc hezké a také velmi náročné období. Odchovat štěněcí mimina není jen a jen legrace, často je to velká fuška a může také přijít bohužel velmi mnoho stresu a smutných období. Já jsem si však díky mému druhému odchovu uvědomila, jak úžasné je pozorovat štěňátka, když Vám rostou a prospívají před očima a kolik síly v sobě mám, když se nedám odradit a bojuju. Jestli to všechno úsilí ale stálo za to, to ukáže až čas.