Americký pitbullterrier (APBT) je už delší dobu nejčastěji mediálně přetřásaným plemenem. Snad každý člověk, i nepejskař, má o něm svou představu.

Já vás nechci krmit nabubřelými frázemi, jaké tak radi užívají mnozí chovatelé pitbulů. Nechci dělat plemeni reklamu. Chci vám jen přiblížit, jaký APBT ve skutečnosti je. A chci vás požádat, abyste jej zkusily pochopit dříve, než ho zatratíte. A v neposlední řadě chci upozornit všechny majitele a případné zájemce o APBT, co od něj mohou očekávat.

Část lidí považuje pitbula za krvežíznivou bestii vraždící děti. Jiní lidé tvrdí, že je pitbul pes jako každý jiný, že záleží pouze na výchově. Tito lidé si myslí, že má pitbul "pouze" strašlivý stisk a obrovskou sílu, ale pokud není speciálně cvičen k agresivitě a je naopak dobře vychován, je hodný jako beránek. Kdo o tomto plemeni opravdu něco ví,vám však řekne,že obojí je nesmysl.

Jaký tedy je? Všichni jistě víte, že APBT byl vyšlechtěn především pro psí zápasy. Dnes jsou psí zápasy zakázané, ale existuje řada materiálů z dob, kdy byly povolené a velice oblíbené. Ať byly z našeho pohledu jakkoliv kruté, jsou součástí historie. A chceme-li pochopit podstatu pitbula, nezbývá nám, než se o nich něco dozvědět. Každý zkušený kynolog jistě ví, jaký význam májí vrozené vlohy pro chování psa.A protože víme, že genová výbava APBT byla formována pro psí zápasy, nezbývá nám, než se o nich něco dozvědět, ať jsou nám jakkoliv odporné.

V materiálech s počátku 20. století můžete najít vše od informací o chovu psích zápasníků, přes jejich trénink, až po popis jednotlivých zápasů. Dozvíte se také překvapivý fakt, že mnozí šampioni ringu žili svůj život jako členové rodin, pohromadě s malými dětmi.V rodiném kruhu byli velice přátelští. Jak je to možné? Před, během i po zápase byl pes v úzkém kontaktu s lidmi.(např. před zápasem se musel nechat vykoupat od cizího člověka), musel být proto k lidem absolutně přátelský. Jedinci kteří projevili agresivitu vůči člověku, byli proto okamžitě odstraněni(usmrceni). Takže pitbul je přátelský k lidem nikoliv přesto, ale právě proto, že byl používán k zápasům. Mezi lidmi je rozšířená představa, že pitbula-zápasníka je třeba týrat a dráždit, aby byl co nejvíce agresivní.V knihách kdysi slavných chovatelů psích zápasníků se však dozvíte pravý opak. Tito lidé zdůraznují, že se psem se musí zacházet slušně, že pes udělá mnohem více z lásky než se strachu. Psí zápasníci byli často vychováváni jako každý jiný pes. Hráli si s dětmi i s jinými psi. Až dospěli byli postaveni do ringu na zkušební zápas(trval zhruba 5 minut) ve kterém byl na mladého psa puštěn starší zkušený pes. Účelem bylo mladého psa tzv. odstartovat. Probudit v něm vrozené vlohy. Pokud se v něm chuť k boji neprobudila, zkusil to majitel za několik měsíců znovu. Pokud pes neprojevil touhu po bojovém kontaktu nikdy, nebyl používán pro zápas. Pokud pes v krátkém testu uspěl za několik měsíců byl puštěn na delší test (zhruba třicet minut) který měl pořádně prověřit, zda je pes vhodný pro zápas. Pokud projevil pes během tohoto testu nechuť pokračovat v boji, nebyl použit pro zápasy. Pokud však i v tomto testu uspěl mohl být připravován pro zápás o peníze. Trénink na zápas byl především tréninkem vytrvalosti a samozřejmě také síly. Důležité bylo také budování vztahu mezi psem a trenérem. Pes musel trenérovi důvěřovat, aby měl v něm během zápasu oporu.

Co z toho vyplývá pro nás? Vlatnosti potřebné pro zápas jsou vrozené. Buď je pes má a nebo nemá. Spouštěcím podnětem k boji může být po dosažení určitého věku pouhé spatření jiného psa a nebo ůtok jiného psa. Kdy se pes pustí do boje je individuální. A zde má velký význam i výchova psa.(Dobře socializovaný pitbul si často může hrát s jinými psy aniž by je napadal.) Ale pustí-li se pitbul jednou do boje přijde ke slovu jeho přirozenost...S tím by měl každý majitel pitbula počítat. Snažit se konfliktům předcházet (vodítko, košík v místech velké koncentrace psů). A pokud ke konfliktu přece jen dojde, vědět jak okamžitě útok svého psa přerušit.

A jaké vlastnosti má tedy pitbul vrozené? Sáhnu opět do materiálů s počátku 20. století, protože nejlépe pitbula poznáte, když si budete umět představit pro co je vlastně vyšlechtěn ... Psí zápasy se konaly podle přesných pravidel. Pokusím se vám je alespoň stručně popsat. Před zápasem se psi zvážili a vykoupali (soupeř vždy koupal cizího psa). Zápas probíhal nejčastěji v čtvercovém ringu 2,5 krát 2,5 m. Každý pes měl svůj roh. V ringu byl kromě handlerů(handler-člověk který psa pouštěl a povzbuzovl během zápasu) také rozhodčí. Na povel rozhodčího handleři pustili psy. Mohli je povzbuzovat pouze hlasem, nesměli se jich dotýkat. Zápas prohrával pes, který už nechtěl, nebo nemohl pokračovat. Že chtějí pokračovat psi dokazovali při tzv. skrečích. Psi byli od sebe odděleni a každý byl odesen do svého rohu, kde byli osvěženi houbou namáčenou ve vodě. Po 30 vteřinách byl puštěn pes, který měl skrečovat. Musel přeběhnout ring a znovu zaútočit na soupeře, kterého handler držel v protějším rohu. Jestliže pes zůstal stát prohrával zápas. Pokud se však ani jeden pes nevzdal, musel zápas vzdát handler, jakmile usoudil, že jeho pes je již příliš unavený nebo zraněný. K chovu se využívala zvířata která se nevzdávala. Nebylo příliš podstatné jestli vyhrála nebo prohrála, ale bylo důležité jakou ukázala srdnatost. Zvířata, která se nevzdávala, byla velmi ceněna i když třeba prohrála.

Nejdůležitější vlastností pitbula je jeho bojovnost (game). Označuje, že se nikdy nevzdává, nikdy nebere ohled na ůnavu která ho zmáhá. On se nevzdá, bude bojovat do posledního dechu, nezabráníme-li mu v tom.Je to šílensví nebo hrdinství? Záleží na ůhlu pohledu. Ale nepochybně je to proti přírodě. APBT vyšlechtil člověk dle lidských měřítek hrdinství. Snad v každé americké pohádce pro dospělé vidíme nějakého hrdinu jak bojuje do posledního dechu proti přesile. V přírodě by pitbulové existovat nemohli. Vzájemně by se vyvraždili. Ale kolik psích plemen by v přírodě přežilo? Game je vlastnost vrozená. Nedá se naučit, avšak ani odnaučit. Dobře socializovaný pitbul možná nebude napadat ostatní psy, možná si bude hrát jako každý jiný pes. Ale pustí-li se do boje(např. bude-li napaden), nevzdá se.

Konfliktům je samozřejmě nutné zejména předcházet (vodítko, košík). Ale co když ke rvačce přece jen dojde? Dobře vycvičený pitbul se může dát odvolat,než se pustí do boje. Ale jakmile k boji jednou dojde,je zpravidla nutné zasáhnout "mechanicky". Oddělit psy je samozřejmě nejrychlejší tzv. break stickem (zpravidla dřevěný plochý kolík,používali jej i profesionální zápasníci se psy, slouží k vypáčení čelistí). Ale nepředpokládám, že by jej někdo nosil u sebe. Proto vám musím poradit především "vyškrcení" psa. Oba majitelé si musí chytit své psy buď za obojky,nebo za kůži za krkem. A druhou rukou psovi co největší silou stisknout hrtan. Pes během chvíle pustí,protože nemůže dýchat. Pokud by pes neměl obojek, může to být náročné, potom doporučuji přiškrcení čímkoliv. Nikdy se nesnažte psy pevně do sebe zakousnuté tahat od sebe přetahováním! Vždy počkejte až oba pustí! Přetahováním byste podstatně zhoršili případná zranění! Obecně lze říci, že dva pitbulteriéry mohou od sebe odtrhnout třeba i dva cizí lidé, aniž by jim cokoliv hrozilo. APBT při boji přemýšlí a moc dobře si uvědomuje co dělá a proto se majitelé pitbulů zpravidla nemusí bát sahat mezi psy.(Samozřejmě je třeba určitá opatrnost.) Pokud se však budete pokoušet oddělit pitbula např. od dobrmana,je dosti pravděpodobné, že dobrman vás kousne. Většina psů totiž bezhlavě chňape kolem, když je pitbul drží. Přesto je vaší povinností útok svého psa přerušit! Přerušit útok pitbula není příliš fyzicky náročné, ale je třeba vědět jak na to a hlavně zachovat klid!

Pokud majitel pitbula ihned zasáhne, mohu dle vlastních zkušeností říct, že k vážným zraněním zpravidla nedojde. Když náš jezevčík napadl našeho pitbula, samozřejmě jsme okamžitě zasáhli a jezevčíkovi se nic vážného nestalo. Pitbul vyhraje nad jiným (často mnohem větším a silnějším) psem nikoliv proto, že by ho okamžitě zardousil, ale proto že se nikdy nevzdává. Samozřejmě má význam také zápasnická inteligence, rychlost atd. Ale řeči o obrovském stisku, díky kterému okamžitě zadáví jakéhokoliv psa jsou jen pověry. Mezi APBT byli sice i "velcí kousači", ale většina pitbulů používá čelisti především k držení soupeře. Mého APBT (na vodítku s košem) napadl větší pes bez koše. Několikrát do něj kousl, ale když poznal, že mého psa nezastraší, po chvíli utekl. Můj pes nemohl kousnout-měl pevný kožený koš, avšak útočníka odradil pouhý fakt, že se ho nezalekl.

Mnoho jiných psů má nepochybně větší sílu a nejspíš i větší stisk než pitbul, ale přesto se nikdy nenašlo plemeno, které by jej překonalo v ringu. Pitbul má totiž game, právě tím se liší od všech ostatních psů. On není žádná zákeřná bestie. Právě naopak. Agresivita a game jsou dvě různé věci. Naopak je dokázáno, že game je ůzce svázán s vyrovnanou povahou. Jen psychicky stabilní, vyrovnaný jedinec mohl být opravdu dobrým bojovníkem.V chovu zůstávali také jen psi, kteří i v extrémních situacích byli absolutně loajální vůči lidem. Proto máme dnes pitbula ve své většině vyrovnaného a milujícího lidi. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Bohužel naprostá většina pitbulů v ČR jsou psi ze špatných spojení, nebo kříženci. Extrémní vlastnosti jako je game se velice rychle ztrácí při nesprávné volbě chovného páru. Současně se bohužel ztrácí také další vlastnosti, které u pitbula obdivujem (loajalita vůči lidem, vyrovnaná povaha, atd.) Proto je nutné krýt feny liniově odpovídajícími psy. Pro správnou volbu chovného páru je tedy nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět co s čím můžeme kombinovat. Bohužel většina tzv. chovatelů v ČR kryje cokoliv čímkoliv a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Bohužel tito jedinci jsou často nevyrovnaní a dělají pak ostudu celému plemeni.

Pitbulové mě okouzlili svým temperamentem, hravostí, obrovskou chutí do práce a veselou náturou. Mnozí pitbulové jsou vyslovení klauni, neustále dobře naladění, kdykoliv ochotní k hrám. Naši pitbulové mají nesmírnou trpělivost s naší roční dcerou a nejen to. Oni jsou očividně nadšení, když jim věnuje pozornost. Ale přesto bych je nikdy nenechala spolu bez dozoru. Člověk nesmí nikdy zapomínat, že pes je pes! Žádný pes, žádného plemene by neměl být s malým dítětem bez dozoru. A to pro oboustranou bezpečnost. Malé děti dovedou být velmi kruté, protože si spoustu věcí ještě zcela neuvědomují. Bohužel si toto mnozí lidé nepřipouštějí a potom může dojít k neštěstím. Musím však zdůraznit, že pitbul určitě není na prvním místě v napadení lidí. Agresivita vůči člověku je proti přirozenosti APBT. Pitbul nebyl vyšlechtěn jako hlídací pes. Nebyla v něm podporována nedůvěra vůči lidem. Ale právě naopak. Agresivita vůči lidem byla u psa zápasníka zcela nežádoucí. Na tomto místě bych opět ráda varovala před APBT ze špatných spojení a jejich kříženci. U těch často chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se i agresivita vůči lidem. Nejčastěji se zde jedná o agresivitu ze strachu. Nutno však dodat, že tito psi obvykle ztrácí i tvrdost pitbulů. Jsou to zkrátka "oříšci" vypadající jako pitbulové.

V posledních letech se rozpoutala kolem plemene obrovská hysterie. V řadě zemí je pitbul dnes již zakázán a už i u nás byli pokusy o omezení jeho chovu. Hysterie však není u lidí ničím novým. Vždyť kolik živočišných druhů už lidé vyhubili, protože se jich báli, protože je nepochopili. Jim a Jamie Dutcherovi v knize "Vlci u dveří" píší: "Nepochopení vlků živilo strach a strach živil nenávist". Lidé zabíjeli vlky(velmi krutými způsoby-trávili je jedy, chytali je do želez atd) nikoliv proto co dělali, ale proto co by mohli udělat. Jak moc to připomíná současné dění kolem APBT!

2.10.2005 na TV Prima dávali díl dokumentu Ohrožené druhy věnovaný APBT. Pořad to byl velmi zajímavý, ale zcela mě šokovalo, že se američané zcela veřejně přiznávají, že utrácejí oběti týrání. V dokumentu byl ukázán pozemek člověka, který se zabýval psími zápasy a byli tam i jeho psi. Bylo jasně řečeno, že všichni ti psi byli utraceni, včetně štěňat. Přitom přiznávají, že ti psi byli k lidem přátelští. Dokonce byli ukázány záběry jak se mazlí s lidmi, kteří je přišli zabít. Co je to za lidi, kteří dokáží zastřelit zvíře, které je štastné, že je vidí, které si před nimi lehá na záda a může se zbláznit za každé pohlazení. Jako argument jim sloužil fakt, že tito psi jsou pro jiné psy nebezpeční.

Člověk vyšlechtil plemeno které sloužilo k lovu nebezpečných zvířat, později k psím zápasům. Plemeno odvážné, ochotné nasazovat život v boji. Po staletí tito psi člověka bavili a nasazovali život. V první světové válce byl APBT jménem Stubby symbolem odvahy, symbolem ameriky. Pitbul Pete byl pak po dlouhé roky symbolem přátelství v seriálu Our gang (Naše parta). A dnes. Dnes je zatracován, nenáviděn až k smrti. Bezcitně vyhlazován.. Kvůli pár nezodpovědným lidem. Touze medií po senzacích a snad i proto, že dnešní doba uznává jiné hodnoty.

Pitbul rozhodně není psem pro každého. Patří do rukou pouze lidem, kteří ho zvládnou. Nehodí se však pro výcvik formou drillu. On je velmi citlivý ve vztahu ke svému pánovi. Je třeba vychovávat ho především formou hry. Surovým zacházením psa jen zkazíte. V lepším případě pak jednou napadne vás, v horším někoho, kdo za nic nemůže. Každý kdo vlastní pitbula, by si měl dobře uvědomovat vyjímečné vlastnosti svého psa. A za každou cenu se snažit zabránit konfliktům s jinými psy.

Lidé jsou velmi nevděční tvorové. Psi jako RTW, Argentinská doga a mnoho dalších nám dlouhé roky prokazovali službu jako hlídači a ochránci našeho majetku a často i života. A najednou někomu vadí a i oni jsou v některých zemích na pranýři společně s APBT. Oni jsou, narozdíl od pitbula, často skutečně ostří vůči lidem. Ale to je přece v pořádku! Vždyť to je jejich práce! Proč to najednou někomu vadí? Došlo sice k tragickým nehodám, všech těch obětí samozřejmě hluboce lituji. Ale kolik lidí je zraněno při autonehodách, kolik lidí zraní nebo zabijí jiní lidé. Určitě mnohem mnohem více. Není přece řešením každé potenciální nebezpečí eliminovat vyvražďováním nevinných.

Všem lidem bych chtěla vzkázat. Nechtějte vyhladit APBT! Připustíme-li aby byli zakázáni pitbulové, budou následovat další a další plemena psů a to přece nikdo nechceme!

MĚL BY BÝT CHOV APBT OMEZEN ZÁKONEM? Aneb jsou APBT vraždící bestie číhající za každým rohem na Vaše děti?

O vlastnostech typických pro APBT píši celkem podrobně ve svém článku: "APBT- Jaký opravdu je?" Můžete si přečíst, že agresivita vůči lidem je proti přirozenosti pitbulla…. Říkáte si jak je tedy možné, že dochází k útokům těchto psů na lidi? V následujích řádcích se pokusím vyjádřit svůj osobní názor na tuhle závažnou problematiku. V každém plemeni existují individuální rozdíly. A i mezi APBT se najdou jedinci ne zcela typických vlastností. Roli hrají dědičné dispozice, prostředí ve kterém zvíře vyrůstá, výchova … Navíc každý pes je zvíře a podle toho se chová… O žádném psu žádného plemene nelze 100% říci, že by nikdy nezaútočil. Jde ovšem o to, jaká je pravděpodobnost, že opravdu dojde ke zranění člověka. Aby pitbull napadl člověka musí být obvykle ve hře všechny,(nebo většina) těchto faktorů :
1) Pes atypických vlastností- nedůvěřivý, nebo vysloveně agresivní vůči lidem
2) Nevhodná výchova psa.
3) Nezodpovědný majitel, který bud nevidí nebo nechce vidět varovné příznaky v chování svého psa.
4) Majitel natolik nezodpovědný, že svého psa nezabezpečí přiměřeně jeho vlastnostem…
5) Majitel který zapomíná, že pes je zvíře a ne člověk…

Mezi APBT se najdou jedinci, kteří jsou více-či méně nedůvěřivý vůči lidem. Objevují se dokonce i tací, kteří jsou vůči lidem vysloveně agresivní. Tohle je však u APBT NEŽÁDOUCÍ!! I takový pes však nemusí být okolí nebezpečný, je-li si majitel vědom jeho (pro APBT atypických) vlastností a přiměřeně tomu psa zabezpečí. Největší škody napáchají majitelé, kteří nerozumí svým psům, polidštují je, nedokáží "přečíst" gesta a chování svého psa. (Tak jako třeba paní, jejíž pinč mi agresivně chňapal po nohavicích, vrčel, štěkal a ona mi tvrdila, že on nic neudělá…) Většina případů, kdy majitelé tvrdí, že pes se choval normálně a najednou bez varování a důvodu zaútočil, je právě následkem někdy až slepoty a hluchoty k předchozímu chování psa... Již zmiňované polidštování psů a jejich nepochopení je velkým problémem. Většina neštěstí se nejspíš dala předpokládat už předem. Bohužel řada lidí z neznalosti situaci podcení nebo vyhodnotí zcela nesprávně a neštěstí je na světě. A samozřejmě viněn je vždy APBT jako rasa.

Navíc v jakémkoliv případě, kdy v napadení člověka hraje roli pitbull, nebo jemu podobný pes, media obvykle v touze po senzacích celou věc zveličí a překroutí tak, aby APBT vyšel jako krvežíznivá bestie…

Jaké je tedy reálné riziko? Jestliže je APBT v rukou zodpovědného majitele, který jednak umí zacházet se psy a také je dostatečně opatrný - nezapomíná, že pes je zvíře… Pak riziko je dle mého názoru minimální. Nikdy nemohu tvrdit, že moji psi by nikdy… Ale pravděpodobnost, že by mohl typický představitel plemene APBT v zodpovědných rukou někoho zranit je opravdu minimální.. Mnohem dříve Vám ublíží jiný člověk, než pitbull …

Naše dcera má nyní necelé 3 roky a prakticky od narození je obklopena APBT. Hladí je, krmí je, také občas zkouší co vydrží… Stále ji hlídám, naši psi ji mají moc rádi.. Ale přesto nemohu říci, že by jí nikdy neublížili. Ale pravděpodobnost, že se něco takového stane je tisíckrát menší, než že bude zraněna například při autonehodě.. Nebo že odněkud spadne, že na ni spadne ze střechy sníh, že jí ublíží nějaký člověk - zrůda…. Spousta lidí mi říká: Jak můžete dítě pouštět k takovým psům, to se o ni nebojíte?? Ano, bojím se o ni. Velice se bojím, že se jí něco stane v autě (třeba když do nás "napere" nějaký opilec či "jen" frajírek za volantem..). Bojím se, že jí ublíží nějaký zlý člověk. Bojím se, že si způsobí nějaký úraz sama. Myslím, že riziko toho všeho je mnohonásobně vyšší než riziko, že jí vážně ublíží některý náš pes ...

Každou chvíli se ozývají hlasy: Zakažte tyhle psy! Je to projev typicky lidské hysterie. Čeho se bojím, to vyhubím, aniž bych se snažil pochopit… Takto skončili tisíce vlků a řada jiných zvířat.. Nebudu tvrdit, že nebezpečí ze strany psů je nulové. Nicméně člověku celý život nějaké nebezpečí hrozí a riziko napadení pitbullem je nesrovnatelně nižší než mnohá jiná. V tom případě zakažme auta.Vždyť kolik lidí je zraněno nebo zahyne při autonehodách?! Nechoďme v zimě po ulicích - může na nás spadnout sníh. A co třeba vykastrovat preventivně všechny muže? Mohli by někoho znásilnit… Že je to absurdní? Ano, je. Nemůžeme přece každé potenciální nebezpečí eliminovat tím, že předem zlikvidujeme všechny nevinné, co kdyby náhodou …

Již několik let se pohybuji mezi majiteli a chovateli plemene APBT. Tihle lidé přicházejí (stejně jako já) dnes a denně do kontaktu s APBT. Svými, ale i cizími.. A přesto nevím o tom, že by někdo z lidí kolem APBT zemřel následkem napadení psem. Zato bohužel nemusím nijak dlouho pátrat v paměti, abych si jen mezi blízkým okruhem známých vzpomněla na případy, kdy člověk zemřel rukou jiného člověka, nebo při autonehodě.. A já? Já jsem běžně chodila na procházky s dospělými APBT, kteří mě viděli poprvé v životě. Prostě jsem je odvázala z řetězu a šli jsme ven.. A jediné vážné zranění, které jsem kdy utrpěla, bylo při autonehodě... Také jsem dvakrát skončila se sádrou na ruce po "blbnutí" se spolužáky na základní škole. Dosud jsem však nikdy nebyla ošetřena lékařem kvůli napadení psem. Ne že bych si takové nebezpečí nepřipouštěla. Ale mnohem více se bojím, že mi ublíží např. jiný člověk než moji psi ...

Kde tedy hledat řešení problému?

Chovatelé by měli pečlivě volit jak chovné páry, tak budoucí majitele svých odchovů. Tyto také poctivě informovat o zvláštnostech plemene.. Tedy nesnažit se prodat za každou cenu a vykládat vždy to, co chtějí kupci slyšet.. Pitbull rozhodně není psem vhodným pro každého!!! Problémy často začnou tak, že chovatel namluví zájemci o štěně pohádky.. Nový majitel štěněte pak naprosto není připraven na problémy, které mohou nastat.. Také rodiče by měli děti učit, jak se chovat ke svým i cizím psům.. Vše je to o toleranci mezi lidmi. Pejskaři by se měli chovat tak, aby jejich psi neohrožovali ani neobtěžovali okolí… A naopak rodiče dětí by neměli očekávat, že když oni jdou s dítětem po ulici, pejskař kvůli nim "poleze kanálem".. Znám řadu neukázněných pejskařů, ale také řadu rodičů, kteří si nehlídají a nepoučí svoje děti…. Problém tedy vidím na obou stranách a jak už jsem řekla, vše je o toleranci.. Bohužel právě ta velice často mezi lidmi chybí.

Lenka Svobodová
Dynamic & Dynamic Life